Moje děti mi prostě nerozumí. Samozřejmě, že to není žádná novinka. Jasné signály přicházejí již několik let. Leč zdá se, že se to už ani nesnaží zakamuflovat. Nerozumí mi okatě. Snad i schválně okatě. Naštěstí zatím jen tehdy, když začnu o svým dětství. Tuhle Starší předstírala, že zvrací, když jsem v autě pustila Michala Davida a nepřestala ani tehdy, když jsem se jí spolu s umělcem snažila notovat, že má príma rodiče... Mladší nepředstírala, že zvrací. Předstírala, že pláče a z okýnka řvala něco o týrání dětí.

Čtvrtek. Štěkaly na sebe od toho okamžiku, co se potkaly dopoledne v předsíni cestou do koupelny. Jako dvě štěňata ze znepřátelených smeček.

Jak by vypadal svět, který by patřil jen nám a my bychom si jej mohli zařídit zcela podle svých představ? Jak by vypadali a chovali se lidé, kterým bychom mohli vdechnout vnější podobu i všechny vlastnosti a dovednosti? Podobal by se náš svět tomu pozemskému, na který jsme zvyklí, nebo bychom si nechali zarůst planetu neznámými rostlinami a obydlet podivnými tvory, které se člověku vůbec nepodobají? Chtěli bychom se do něčeho takového vůbec pustit?

Tento týden se u nás hodně návštěvovalo. Taky Mladší notně cyklistikovala. Když tuhle projížděla kolem nedalekého obchodu s nábytkem, vzpomněla si: "Sem se chystáme se Starší. Chce, abych jí tady koupila k narozeninám koš na papíry. Slíbila, že z něho bude mít radost." "Jo?" podivila jsem se a následovala dle mého názoru logická otázka: "A kde na to vezmeš peníze?" Holčička se divoce zasmála: "Já přece mám prachy, mami. Ty, co ti dlužím, víš?"

Takže asi tak.

Snad zaujme už samotný název milé knížky. Pokud ji ale otevřete, najdete mnoho krásného čtení o tom, jak vychovávat naše děti. Že už máte takových knížek dost? Věřte, že tahle se do vaší knihovničky určitě vejde a přináší tak trochu jiný pohled.

Prázdniny jsou v plném proudu a spousta rodičů si láme hlavu, kam na výlet se svými radolestmi a čím novým je překvapit.Proč se tedy nevydat do druhohor za dinousaury? Že to není možné?

Zájem prvorozené o všeliký hnusný hmyz se zdá býti na hranici posedlosti. Záhadou též je, po kom tuto vášeň podědila. Odmítám připustit, že bych na tom mohla mít jakýkoli genetický podíl. Že po sobě nechává dobrovolně lozit pavouky... to bych ještě byla schopna tolerovat, neboť je alespoň odstěhovávala z naší plážové deky, že nám zakázala vraždit hmizí hnusy slétávající se večer na terase k rozsvícené lampě... to jsem nesla s mírnou nelibostí. Zvláště po té, co na nás dělaly nálety kněžice a nějaký velký bzučící torpéda. Ale fakt, že se jednoho dne cestou na pláž okouzleně sklonila k zemi a radostně vložila do dlaně cikádu... to už na mě bylo fakt moc.

Dnes se vracíme z dovolené. O tom, jaká byla, se nejspíš dočtete příští neděli. O tom, co si na ni plánovali členové smečky, se můžete dočíst už teď. Například Mladší se den před odjezdem tajemně zeptala: "Máme černou fixu?" Na papír se nezeptala. Proč asi...

V tuto chvíli bych měla být někde na pláži u moře. Slunce by mělo žhnout jako o život a já bych si měla pravděpodobně chladit mírné spáleniny, protože jsem určitě použila krém se slabším faktorem, než je doporučováno, jelikož jsem jako během každé dovolené hned po ubytování podlehla panice, že se neopálím dostatečně. A jestli nejsem na pláži u moře, jsem v plážovém baru, kde pod slunečníkem piju víno nebo pivo. A jestli nejsem ani tam, srkám kafe v apartmánu a hraju kostky nebo karty. Nebo se možná taky jen tak procházím na kolonádě. Nebo jím mušle, ty ke každý dovolený u moře patří a já je miluju. Nebo...

Zatímco zmrzlina bývá podávána různými způsoby, pro nanuk je typické, že je to její přímý příbuzný, jen se odlišuje tím, že se prodává na dřevěné tyčce. Z toho vyplývá, že zmrzlina jako taková má mnohaletou historii, kdežto nanuk je poměrně mladým vynálezem. Obojí ale patří zvláště v horkých dnech k oblíbených pochoutkám lidí na celém světě. Mlsání mrazených směsí je potěšením pro zákazníky i výrobce, takže dnes existují stovky chutí, které může zmrzlina mít.